Základy oslovování snad zná každé malé dítě. Už i děti mezi sebou se oslovují, například „Vojto“, „Kláro“, „Markéto“. Ne vždy je ale oslovování tak jednoduché. Problémy nastávají u cizích jmen, titulů a podobných lahůdek. Oslovování je velice důležité, například když se ucházíte o novou práci, nebo když píšete důležitý úřední dopis. V tomto článku si uvedeme základní pravidla, jak správně oslovovat.
Jméno nebo titul?
Pan Mgr. Jan Novák se vám může přestavit dvěma způsoby.
1. Buď o sobě řekne, že je magistr Novák. V takovém případě ho oslovujte „pane magistře“.
2. Pokud se ale představí jako Jan Novák, pak postačí oslovení „pane Nováku“.
3. Jestliže jdeme například na pohovor, a víme, že pan Mgr. Jan Novák je ředitel, budeme ho oslovovat „pane řediteli“, nepředstaví-li se jako pan Novák, protože v takovém případě platí pravidlo č. 2.
Neznámé jméno
Pokud neznáte jméno a chcete osobu oslovit, pak vždy říkejte „pane“ nebo „paní“. V případě, že si pamatujete jméno například z předchozího setkání nebo po představení, můžete oslovovat „pane Nováku“, tedy i se jménem. Ženy vždy oslovujeme „paní“, nikoli „slečno“ (slečnou ženu titulujeme pouze na její osobní žádost).
Písemná komunikace
V poslední době jsme si zvykli všechno zjednodušovat. Proto se často můžete setkat s tím, že oslovujeme v prvním pádě. To je ale špatně. Oslovujeme vždy v pátém pádě, to znamená: „Vážený pane Nováku,“ nebo „Dobrý den paní ředitelko“ apod.
Tituly
* Osoby, které jsou významnými umělci, oslovujeme „mistře“.
* Pokud má osoba více akademických titulů, vždy vybereme a oslovujeme tím titulem, který je nejvyšší. Například Mgr. Jan Novák, Ph.D. se oslovuje „pane profesore“. Je-li jeho funkce vyšší, než akademické vzdělání, pak jej oslovujeme například „pane rektore“.
* Oslovujeme pouze jedním titulem. Musíme si prostě vybrat ten, který je nejvyšší, nebo ten, kterým se nám daná osoba představí.
